xxxxxxxx xxx
xxxxx
xxxxxxxxx xxxxx
xxxxxx xxxxxxxxx
xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx soudu Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lixxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxa o návrhu Krajského soudu v Ostravě, za který jedná předseda senátu 22 A Mgr. Jiří Gottwald, na zrušení § 10 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx x xxxx xxst. 1 tohoto zákona, ve znění účinném do 30. června 2017, za účasti Parlamentu České republiky jako účastníka řízení a vlády České republiky, zastoupexx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxxxxx
xxxxx xx xxxxxxx
xxxxxxxxxx
xx
xxxxxxx xxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx (dále jen "navrhovatel" nebo "krajský soud") je pod sp. zn. 22 A 85/2014 vedeno řízení o žalobě Mgr. Jiřího Malysiaka (dále jen "žalobce") proti rozhodnxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxstrátu města Ostravy (dále jen "magistrát") ze dne 15. 5. 2014 č. j. SMO/181631/14/DSČ/Mar, jímž bylo rozhodnuto o tom, že se žalobce dopustil správníhx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxění zákona č. 297/2011 Sb., (není-li dále uvedeno jinak, "zákonem o silničním provozu" se rozumí tento zákon ve znění účinném do 30. 6. 2017). Podle § 125x xxxxx x xx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x projednáním správního deliktu ve výši 1 000 Kč.
2. Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel motorového vozidla, jež je blížx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Ve správním řízení bylo prokáxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxxxx xx xxx xxxx x xxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xuď v působnosti dopravního značení zakazujícího stání, nebo zde zákaz stání vyplýval ze skutečnosti, že toto místo bylo ve vzdálenosti kratší než 5 m přxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x x x xx xxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xx xšechny tři případy přestupků zaznamenala městská policie a oznámila magistrátu. Dne 7. 2. 2014 obdržel žalobce jako provozovatel vozidla výzvy k uhraxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxx xxx xx xx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx měla vozidlo řídit. V rámci šetření bylo zjištěno, že tato osoba zemřela dne 23. 1. 2014 a že v období, kdy byly spáchány uvedené přestupky, nemohla s ohlexxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxx xxxx xxx xx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxtečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, byla věc podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějšícx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxlobce.
4. Rozhodnutí o žalobě závisí na posouzení otázky, zda uložení sankce za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, jehož se xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xákladních práv a svobod žalobce. Tato ustanovení stanoví fyzické osobě, která je provozovatelem vozidla, odpovědnost za to, že jiná osoba při užití toxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx motorového vozidla za porušení povinností, jejichž splnění nelze zajistit. Provozovatel vozidla může projednání správního deliktu zamezit v podstxxx xxx xxxx xx xx xxxxx xx xxx xx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xx x x xxxxxxě, že jde o osobu blízkou.
5. Podle názoru krajského soudu jsou napadená ustanovení v rozporu s principem právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny a právem na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xx xx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx x xx xxst. 3 zákona o silničním provozu. Návrh byl společně s příslušným soudním a správním spisem doručen dne 8. 4. 2016.
6. Podáním, jež bylo Ústavnímu soudu xxxxxxxx xxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xxxxxx xxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xak svůj návrh v této části změnil podáním doručeným dne 27. 9. 2017 tak, že s ohledem na novelizaci § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, jež byla s účinxxxxx xx xx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx o nich a zákona o některých přestupcích, navrhuje vyslovení protiústavnosti tohoto ustanovení, ve znění účinném do 30. 6. 2017.
II.
Argumentace xxxxxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, jež byla provedena zákonem č. 297/2011 Sb., byla zavedena objektivní odpovědnost provozovatele vxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xovinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu. Tato odpovědnost byla stanovena navzdory tomux xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxdla nebude schopen požadované jednání řidiče ovlivnit. Jeho odpovědnost se navíc presumuje, což je v rozporu s veškerými předpisy trestního či správnxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxti podotýká, že k základním znakům právního státu patří také požadavek, aby stát prostřednictvím svých orgánů nikoho nepostihoval za jednání, které nxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxu pro lidská práva, dlouhodobě vychází ze zásady, že pro trestání za správní delikty musí platit stejné základní principy jako pro trestání za trestné čxxxx xxxxx xx xxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xx xx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxěného prokázal. Obviněnému nemůže být přičteno, že popíral určité skutečnosti. Právní odpovědnost musí být zásadně založena na principu zavinění, cxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxla být pouze výjimkou z principu presumpce neviny a měla by být přípustná jen tehdy, pokud tyto delikty mohou být obviněnými vyvráceny.
9. Dále navrhovxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxa, která je stíhána za správní delikt. Tzv. jiné správní delikty fyzických osob se přitom svou povahou neliší od přestupků, které jsou založeny na princxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxž chtěl řidičům zamezit ve zneužívání institutu osoby blízké.
10. Současná právní úprava dává provozovateli vozidla pouze dvě možnosti, jak se chovaxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxbo tohoto svého práva nevyužije a uvede totožnost řidiče vozidla. Využití práva nevypovídat ve smyslu čl. 37 odst. 1 Listiny, aniž by provozovateli motxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx
xxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxitele zbraně, kdy tento je oprávněn ji svěřit jenom osobě, která má příslušné oprávnění. Analogicky se současnou dikcí zákona o silničním provozu by txx xxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxý střelec by vyvázl bez trestu, což je samozřejmě situace absurdní a zcela ústavně nekonformní.
III.
Průběh řízení před Ústavním soudem
12. Ústaxxx xxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxamentu jako jeho zástupcům v tomto řízení [srov. § 9 zákona č. 300/2017 Sb., o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a x xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxx xx xx xxxx] a dále vládě a veřejné ochránkyni práv jako orgánům, které jsou oprávněny vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci řízení. Všem bylo doručeno i dodaxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx
xxxxxx
xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xnů 1. 6. 2016 a 29. 5. 2016, podepsaných předsedy jednotlivých komor Janem Hamáčkem a Milanem Štěchem, stručně shrnuly průběh legislativního procesu, x xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízexx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxx x 9. 12. 2016, jimiž reagovaly na rozšíření návrhu.
III./b
Vyjádření vlády
14. Usnesením č. 486 ze dne 30. 5. 2016 rozhodla vláda o vstupu do tohoto řxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx x legislativu, aby ve spolupráci s ministrem dopravy a ministrem vnitra vypracoval a zaslal vyjádření k návrhu Ústavnímu soudu. Zastupováním vlády v toxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxsti a legislativu Mgr. Jiřím Dienstbierem, vyslovila své přesvědčení, že § 10 odst. 3 ve spojení s § 125f až 125h zákona o silničním provozu není v rozpoxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxkož i zabezpečení faktické vymahatelnosti zákonem stanovených povinností řidiče a pravidel provozu na pozemních komunikacích. Jejím prostřednictxxx xxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx, životě či majetku. Tomuto postihu v minulosti bránilo masivní zneužívání institutu osoby blízké, případně nedostavení se k podání vysvětlení, ze stxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxně v tom smyslu, aby je nadále nesvěřovali osobám, které svým jednáním ohrozily bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu, případně aby přijxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx provozovatele vozidla se nevztahuje na všechny druhy "dopravních deliktů", ale jen na ty, které byly zjištěny prostřednictvím automatizovaného tecxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx x xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx pravidel provozu na pozemních komunikacích, avšak je velmi obtížné identifikovat konkrétního pachatele. Vláda považuje za nezbytné, aby orgány polxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx ve kterých zpravidla není možné bezprostředně zasáhnout proti pachateli dopravního přestupku. Nedochází totiž k bezprostřednímu kontaktu policisxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxty spočívající v nedodržení nejvyšší povolené rychlosti se významnou měrou podílejí na počtu usmrcených a těžce zraněných osob a celkově významným zpxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxavních nehod a 39,1 % usmrcení osob při dopravní nehodě. V roce 2012 - tedy bezprostředně před zavedením objektivní odpovědnosti provozovatele vozidlx x xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxx x xx x xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxx xx xxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxnění opatření Národní strategie bezpečnosti silničního provozu, došlo ke snížení počtu usmrcených z rychlostních nehod o 133 osob a těžce zraněných o xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxnovených povinností vést k významnému preventivnímu působení na adresáty normy.
18. Zákonodárce se při formulování napadené právní úpravy inspiroxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxa. Rovněž vzal v potaz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 10. 2004 ve věci stížnosti č. 66273/01 Falk proti Nizozemsku. V něm bylo konxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxle vláda uvedla, že správní delikt provozovatele vozidla je založen na objektivní odpovědnosti s možností liberace, nikoliv na absolutní objektivní xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx v § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu. Zároveň platí, že jde o správní delikt subsidiární. K projednání správního deliktu by se mělo přistoupit až txxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xx xxx xx xxxxxxxxxe správního deliktu odpovídá jak konceptu individuální odpovědnosti, tak veřejnému zájmu na potrestání objektivně existujícího protiprávního staxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxstihnout objektivně existující a jednoznačně zjištěný protiprávní xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx x xxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xavzdory nemožnosti potrestat pachatele bez postihu. Ačkoliv je pravidlem, že odpovědnost fyzické osoby nepodnikající je - na rozdíl od odpovědnosti xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xdchýlení se od "běžného" konceptu odpovědnosti fyzické osoby. Fyzická osoba zde má totiž zvláštní postavení jako provozovatel vozidla, a tudíž nese zxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxcí ze zvýšených nároků na dodržování veřejnoprávních povinností ze strany nepodnikajících fyzických osob, které mají zvláštní postavení, tedy nejsxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxpříklad upravuje objektivní odpovědnost fyzické osoby v postavení dopravce. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxěřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, upravuje objektivní odpovědnost osoby, kxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxstku odpovídající pokutě za přestupek. V některých případech může být dokonce znatelně nižší. Nebylo-li prokázáno, že přestupek spáchal sám provozoxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxrhu, ve výhodnějším postavení než osoba stíhaná za správní delikt.
23. Napadená ustanovení podle vlády neukládají provozovateli vozidla břemeno, kxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxži vlastníka. Provozovatel vozidla, byť nemusí být vždy jeho vlastníkem, je osobou, která má vozidlo dlouhodobě soustavně ve své moci a reálně s ním nakxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xádu není nijak výjimečné, že povinnost nedopadá na osobu, která má v danou chvíli vozidlo ve své moci, ale že je určena jedna osoba, která řádné provozováxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxx01 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem xxxxxxx x x xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xx xxxxx xxxxxxxích předpisů, (dále jen "zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích") je provozovatel vozidla sankcionován za to, že bylo provozovxxx xxxxxxxx xxxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxnického práva ani odpovědnosti za následky, které budou užitím vozidla způsobeny. Objektivní odpovědnost za následky způsobené provozem vozidla je x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxaně života, zdraví a majetku ostatních osob, zakotvena i v právu veřejném. Provozovatel vozidla je vždy spoluodpovědný za provoz vozidla. Tím, že svěřxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xx x xxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx i vyřešit následky nesprávného způsobu užití vozidla. Provozovatel má tedy možnost, kromě výchovného působení na řidiče, kterému dává k dispozici voxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x x xx xxxxx 3 zákona o silničním provozu. Následně může vymáhat uloženou částku správní sankce po skutečném pachateli.
25. Opodstatnění nemá ani tvrzení, podle xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx zavinění provozovatele vozidla za porušení konkrétního pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť jde o objektivní odpovědnost, která je běxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxry provozovatele vozidla jsou proto nižší, než by byly dopady při přímém potrestání řidiče.
26. Vláda si je vědoma určité kolize dvou ústavně chráněnýxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxí důležité veřejné zájmy, kterými jsou především zajištění bezpečnosti silničního provozu, respektive ochrana života, zdraví a majetku ostatních oxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx pachatele. Jeho následné zjištění z podkladů, které má správní orgán k dispozici, je zas velmi komplikované a bez spolupráce provozovatele vozidla taxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxdla docházelo k excesivnímu využívání (respektive zneužívání) práva odepřít výpověď, což však způsobovalo faktickou nemožnost důsledného postihoxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxemž tohoto cíle bylo možno dosáhnout toliko zavedením institutu objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. Tato vyváženost je podle názoru vláxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxa za přestupek, a tím, že se odpovědnost provozovatele vozidla uplatňuje jen v případě některých porušení pravidel provozu na pozemních komunikacíchx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xorušení pravidel provozu na pozemních komunikacích vozidlo řídil, a je tedy pachatelem přestupku, tento tlak je vyvážen výše uvedenými parametry.
xxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxx xx xxx xxx xxx xxxxx xxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xa formální doplnění petitu původního návrhu, na které s ohledem na neuvedení další argumentace není třeba dále reagovat. Nad rámec původního vyjádřenx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xx xx x xx xxxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxadu napadených ustanovení s ústavním pořádkem, a to v rámci zvažování možnosti podat návrh na jeho zrušení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Vyslovil v něm názxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xx xxxou skupinu deliktů objektivně a spolehlivě zjištěných prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohlexx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx
x xx xxxxxxxy, že takové porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu [pak by se plně uplatnila individuální odpovědnost pachatele na principu zavinění; § 1xxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxx x xxxxx xxxxx
x xxx xxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxl vozidla nemohl nijak ovlivnit (srov. § 125f odst. 5),
- a dokonce kdy - nad rámec nutného - podle zákonné konstrukce nastupuje odpovědnost provozovatxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xx xxxx xxxxx xxx
x x xxnečně přihlédneme-li k povaze a intenzitě této formy nepřímého nátlaku na provozovatele vozidla (limitovaná výše pokuty, absence ukládání bodů do rexxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx soud xxxxxxx x xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x Rakousku a Velké Británii.
28. Vláda navrhla, aby Ústavní soud návrh na zrušení napadených ustanovení zamítl.
III./c
Sdělení veřejné ochránxxxx xxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx do tohoto řízení. Na tomto svém rozhodnutí setrvala i ve svém sdělení ze dne 7. 12. 2016, kterým reagovala na rozšíření návrhu.
III./d
Ústní jednánx
xxx xx xxxxxx x xx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx věci.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
31. Ústavní soud se předně zabýval tím, zda jsou v dané věci splněny všechny procesnx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxx xx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxé zákonem stanovené formální náležitosti (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
IV./a
Oprávněnost navrhovatele
32. Podle § 64 odst. 3 záxxxx x xxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxx xxxx x xxxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Podle tohoto článku dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, pxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xýt v dané věci bezprostřední, respektive nevyhnutelné [usnesení ze dne 23. 10. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 (U 39/20 SbNU 353)], a jenž současně překáží toxxx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xxd 26; nález ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.), bod 18].
33. V řízení před krajským soudem je rozhodováno o tom, zda se žalxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx xxxxxa nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Krajský soxx xx x xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx možných následků jejich použití pro účastníky řízení. Pokud by přitom protiústavnost právního předpisu spočívala v nepřípustném zásahu do jejich úsxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxx xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxx x závěru, že § 125f odst. 1 a § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, které vymezují správní delikt, jehož spácháním byl žalobce uznán vinným, jsou v rozpoxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxadená ustanovení byla zrušena z důvodu rozporu v nich stanovené povinnosti s ústavně zaručenými základními právy a svobodami, znamenalo by to, že jednxxxx xx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxel vyjít ze stávající zákonné úpravy a žalobou napadené rozhodnutí jako zákonné potvrdit. Za této situace byly splněny podmínky podle čl. 95 odst. 2 Ústxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xodán oprávněným navrhovatelem.
IV./b
Pravomoc Ústavního soudu k posouzení ústavnosti již zrušeného zákona
35. Dále Ústavní soud posuzoval, zxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxavním soudu, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončenxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxx xx xxxxx x xxxxx xx x xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxdu pravomoc rozhodovat o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu (ve smyslu rozhodování o pozbytí jejich platnosti k určitému datu). Zastavení řxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxx x xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxx x x xlediska platnosti právního předpisu do budoucna - ničeho dalšího dosáhnout. Ze stejného důvodu stanoví § 66 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním sxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxučením návrhu Ústavnímu soudu platnosti.
36. Zatímco návrh na zrušení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu zjevně žádný z těchto důvodů nezakládá, xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, částečně změněno. Konkrétně v něm byla s účinností od 1. 7. 2017 nahrazena slova "xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xe". Tato změna se nedotkla jen označení správního deliktu, který je nově přestupkem, ale též jeho zákonného vymezení, neboť na něj navázala obecnou úprxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxx xxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xl. ÚS 35/2000 (U 33/19 SbNU 297)], v jejímž důsledku pozbyl § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, ve znění zákona č. 297/2011 Sb., platnosti v době po pxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxt, že navrhovatel svůj návrh podal v souvislosti s řízením, které je před ním vedeno, přičemž posouzení ústavnosti tohoto ustanovení nadále potřebuje xxx xxxxxxxxxx xx xxxxx
xxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xe měly v řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu uplatnit vždy. Tento závěr však neobstojí v případě návrhu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, jenx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxx xxřádkem. Smysl kontroly ústavnosti zákona ze strany Ústavního soudu se totiž nevyčerpává zrušením zákona, který je v rozporu s ústavním pořádkem. Zahrxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxx xxxx xx xxx xxx xx xxxxxx xxgánů veřejné moci použit [podrobně například nález ze dne 18. 12. 2007 sp. zn. IV. ÚS 1777/07 (N 228/47 SbNU 983) a nález ze dne 3. 2. 2016 sp. zn. I. ÚS 3599/1x xx xxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xx xxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxxx x xxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x jejich porušení.
38. Jestliže je předmětem kontroly ústavnosti platný zákon, pak lze dosáhnout promítnutí závěru o jeho protiústavnosti do právníhx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xx x xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxx xxvazným právním názorem vysloveným ve vykonatelném rozhodnutí Ústavního soudu podle čl. 89 odst. 2 Ústavy. Stejného výsledku ovšem musí být možné dosáxxxxx x x xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxo účinnosti. Tyto případy zákon o Ústavním soudu výslovně nereflektuje, přestože povinnost posoudit soulad i takovéhoto zákona s ústavním pořádkem xxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxx x x xxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx jeho použití z důvodu, že jej shledávají protiústavním. Závěr o nesouladu zákona nebo jeho části s ústavním pořádkem, jenž by se promítal do možnosti jexxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxx xxxxx xxx xx odst. 2 Ústavy dospěje k závěru o protiústavnosti již zrušeného, avšak stále použitelného zákona, nelze vykládat ve smyslu vyloučení uplatnění pravxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxdpisuje nutno - jako svou povahou nejbližší - použít i pro posouzení těchto návrhů, ledaže by použití některého z nich bylo vyloučeno z povahy věci. Tak txxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxx xxxxx nález ze dne 6. 2. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 38/06 (N 23/44 SbNU 279; 84/2007 Sb.) a nález ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 72/06 (N 23/48 SbNU 263; 291/2008 Sb.)], práxx x xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxž zrušeného právního předpisu, nepočítá.
40. V návaznosti na změnu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxx xx xx xřímo na základě čl. 95 odst. 2 Ústavy domáhá vyslovení protiústavnosti § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, ve znění zákona č. 297/2011 Sb., jenž bxx xxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxc tak nebrání tomu, aby se Ústavní soud mohl návrhem zabývat meritorně.
V.
Posouzení kompetence a ústavní konformity procedury přijetí napadenxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xákona s ústavním pořádkem ze zodpovězení tří otázek: zda byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence, zda byl přijat ústavně předepsaným xxxxxxxx x xxx xxxx xxxxx xx x xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxx xxxxxx xxožena zákonem č. 297/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním xxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x x xxxxách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
43. Ústavní soud konstatuje, že Parlament měl ve smyslu čl. 15 odst. 1 Ústavy kompetenci k přijetx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx zákona (Poslanecká sněmovna, 6. volební období, 2010-2013, sněmovní tisk 300/0), předložila vláda Poslanecké sněmovně dne 25. 3. 2011. Ta jej schválxxx x xxxxxx xxxxx xxx xxx xx xxxx xx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxx xxx xxx xxx xxxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xx xx xxxxxxxxx xxrželo. Senát projednal návrh zákona dne 22. 7. 2011 na své 10. schůzi a vrátil jej Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy (Senát, 8. funkční období, xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xx xxxx xx xxx xxx xchůzi setrvala na původně schváleném návrhu zákona (usnesení č. 677). Pro hlasovalo 106 ze 157 přítomných poslanců, 24 bylo proti a 27 se hlasování zdržxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xx xxxx x xxxxxxxx xxx xxx xxx xxx xx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxx xxx xxx x011 v částce 105 pod č. 297/2011 Sb. Tato zjištění postačují k závěru, že zákon byl přijat ústavně předepsaným způsobem.
VI.
Znění napadených ustxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx
xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxout související zákonnou úpravu. Ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu zní:
"§ 10
Povinnosti provozovatele vozidla
...
(3) Provozovatex xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxená tímto zákonem.
..."
Provozovatelem vozidla je podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu pro účely tohoto zákona vlastník nebo jiná osoba, kxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxnkách provozu vozidel na pozemních komunikacích umožňuje, aby byla do registru silničních vozidel zapsána jako provozovatel vozidla [§ 4 odst. 1 písxx xxx xxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxý provozovatel vozidla [§ 9 odst. 1 písm. a)]. Vlastník nebo provozovatel vozidla mohou tuto žádost podat sami jen v případě, že má být novým provozovatexxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx x xxxxx x xxxxx xxxx
xxx xx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxazuje § 125f, jehož znění účinné do 30. 6. 2017 bylo následující:
"§ 125f
Správní delikt provozovatele vozidla
(1) Právnická nebo fyzická osoba se dopuxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx x x xx xxxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.
(2) Právnická nebo fyzická xxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání,
b) porušení povinností řidxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx x
xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxhodu.
(3) Za správní delikt podle odstavce 1 se uloží pokuta. Pro určení výše pokuty se použije rozmezí pokuty pro přestupek, jehož znaky porušení pravxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxx xxx
xxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a
a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx
xx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxí skutku prokázáno.
(5) Provozovatel vozidla za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že v době před porušením povinnosti řidiče nebo pravidxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
xx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxcí značkou, nebo
b) podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel."
46. Návrh krajského soudu nesměřuje proti xxxxxx x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx x x x xxxx xxxxovně formulovány podmínky, za nichž vzniká odpovědnost provozovatele vozidla. Ustanovení odstavce 4 zas stanoví procesní předpoklady projednání sxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxnné vymezení správního deliktu.
47. Při výkladu napadených ustanovení nelze pominout ani navazující ustanovení zákona o silničním provozu, konkrxxxx xxxx x xxxx x xxxxx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xozidla a řízení o přestupku řidiče vozidla. Jeho znění bylo následující:
"§ 125g
(1) Je-li zahájeno řízení o uložení pokuty za správní delikt podle § 12xxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxe zahájit, pokud se provozovatel vozidla zprostí odpovědnosti za správní delikt podle § 125f odst. 5.
..."
Postup správního orgánu předcházejícx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx xxxxxxx x x xxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xx xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxx
xx xxxx
xxx xxxxní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupkux x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx
xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx xx
xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxx xahájení řízení o přestupku a
c) porušení je možné projednat uložením pokuty v blokovém řízení.
(2) Určená částka se stanoví ve stejné výši jako pokuta x xxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxdel provozu na pozemních komunikacích.
(3) Určená částka je splatná do 15 dnů ode dne doručení výzvy podle odstavce 1.
(4) Výzva podle odstavce 1 musí obsxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxené částky a další údaje nezbytné pro provedení platby a poučení podle odstavců 6 a 7.
(5) Je-li určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xoučí obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1.
(6) Neuhradí-li provozovatel vozidla určenou částku, xxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxáchání přestupku ve lhůtě podle odstavce 3. Toto sdělení se považuje za podání vysvětlení. O tomto postupu poučí obecní úřad obce s rozšířenou působnosxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xx
xxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxi vozidla.
(8) Určená částka je příjmem obce, jejíž obecní úřad vyzval provozovatele vozidla k uhrazení určené částky."
48. Z citovaných ustanovexx xxxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxí za na tuto povinnost navazující správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, která ovšem nevzniká bez dalšího, nýbrž je vázána na splxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xomunikacích vykazuje znaky přestupku podle zákona o silničním provozu [§ 125f odst. 2 písm. b)] a nebyla při něm spáchána dopravní nehoda [§ 125f odst. x xxxxx xxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xři dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, ledaže jde o neoprávněné zastavení nebo stání, které by mohlo být zjištěno jakýmkoliv způxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx x xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxý může být rovněž způsob, jakým bylo toto porušení zjištěno. Provozovatel vozidla naopak neodpovídá za správní delikt, jestliže v době před porušením xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxx x přidělenou státní poznávací značkou [§ 125f odst. 5 písm. a)], nebo podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel [§ 1xxx xxxxx x xxxxx xxxx
xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxojednání správního deliktu provozovatele vozidla" (§ 125f odst. 4), respektive pro zahájení "řízení o uložení pokuty za správní delikt podle § 125f" (x xxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxx xx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxud je mu osoba řidiče známa nebo je zřejmá z podkladů pro zahájení řízení o přestupku [§ 125h odst. 1 písm. b)], pak toto řízení proti ní zahájí. V opačném přxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xx xxxxx xxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xhrazení částky odpovídající pokutě udělené v blokovém řízení, a to do 15 dnů ode dne jejího doručení (§ 125h odst. 3). Provozovatel xxxxxxx xx xx xxxx x xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxx x xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxším může tuto částku zaplatit nejpozději v den splatnosti. Obecní úřad obce s rozšířenou působností věc následně z tohoto důvodu odloží (§ 125h odst. 5)x xxx xxxxxxxx xx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx spáchání přestupku (§ 125h odst. 6). V případě, že učinil toto sdělení, nebo jej ani neučinil, ani nezaplatil určenou částku, obecní úřad obce s rozšířexxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxx xxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxtupku, vyhodnotí skutečnosti zjištěné v rámci šetření. Následně buď zahájí řízení o přestupku proti určité osobě, nebo věc odloží, protože nezjistil xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxt. 4 písm. a)]. Toto řízení zahájí i tehdy, jestliže bylo řízení o přestupku zastaveno, protože obviněnému z přestupu nebylo spáchání skutku prokázáno xx xxxx xxxxx x xxxxx xxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxx povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích. To neplatí, pokud se provozovatel vozidla zprostí odpovědnosti z některého z důvxxx xxxxxxxxx x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx xxx
xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxvozovatele vozidla (§ 125f odst. 4), obecní úřad obce s rozšířenou působností jej projedná a rozhodne o tom, zda se jej provozovatel vozidla dopustil. Zx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxcích vykazuje; pokuta však nepřevýší 10 000 Kč (§ 125f odst. 3).
VII.
Objektivní odpovědnost z hlediska požadavku splnitelnosti právní povinnosxx xxxxx xxx x xxxxx x x xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxxxal jednotlivé navrhovatelem uplatněné námitky. V první řadě musel zodpovědět otázku, zda povinnost provozovatele vozidla podle § 10 odst. 3 zákona o sxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
53. V demokratickém právním státě nelze nikomu uložit nesplnitelnou povinnost. Nikdo nemůže být povinen k jednání, které objektivně není možné. Takxxxxx xxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xx xxx xxxxx xxxnost jednat po právu. Pokud by zas na jejím splnění záviselo uplatnění práva, toto právo by bylo fakticky neuplatnitelné [srovnej nález ze dne 5. 3. 2009 xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx z těchto následků umožňoval, by nebyl právem v materiálním slova smyslu, nýbrž nástrojem bezpráví, který u svých adresátů důvěru v právo podlamuje.
5xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx x xxxx. 1 Listiny musí být splnitelná a že jen ke splnění takovéto povinnosti může být jednotlivec podle čl. 2 odst. 3 Listiny nucen. Povinnost, která by tomuxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx x xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xx xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxx xx x xxxx
55. V rámci kontroly ústavnosti lze požadavek splnitelnosti právní povinnosti posuzovat jen v případě těch právních předpisů či jejich ustanovení, xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxrý její dílčí komponent, který ovšem sám povinností není, pak lze jejich soulad s uvedeným požadavkem posuzovat jen v tom smyslu, zda právě tento komponxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xři užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích podle zákona o silničním provoxxx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxn blíže nekonkretizuje.
57. Povinnost provozovatele vozidla "zajistit" dodržování povinností řidiče a pravidel provozu na pozemních komunikacícxx xxx xx xxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxzovatele vozidla, jež by spočívalo v jakémkoliv možném (zákonem nezakázaném) opatření, jímž lze jednání řidiče ovlivnit natolik, že z jeho strany nedxxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxsobem. Pokud by přitom takto nejednal a jeho zaviněním by došlo k porušení povinnosti řidiče, jemuž by jinak bylo možné zamezit, spáchal by správní delixx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxx xxx x xxxx xxxxxxx xxx xx xxxxx xxxxxxxx x xxxo pouhé vyjádření odpovědnosti provozovatele vozidla za případná porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích, k nimx xxxxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx jednání nedopustil. V tomto případě by měla jeho odpovědnost podobu odpovědnosti za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, v jexxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx x xxxx xx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxidla odpovědným výlučně za jeho jednání, druhá z nich mu přisuzuje odpovědnost za jednání řidiče. Podle tohoto výkladu napadená ustanovení zakládají xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxxvní odpovědnost není nepřípustným ani nijak neobvyklým právním institutem. Jakkoliv lze zásadu, že každý odpovídá jen za své vlastní jednání, považoxxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx x xxxxx xxxxxx xxxxdovat zvláštní úpravu. Účel objektivní odpovědnosti se pak může lišit v závislosti na předmětu právní úpravy. Zpravidla bude spočívat ve snaze o nalezxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxi dotčenými subjekty, aby lépe odpovídaly jejich praktickým potřebám.
61. Stanovení objektivní odpovědnosti není vyloučeno ani ve správním právu. xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxx určitý provoz, respektive určitá kvalifikovaná činnost, na níž se může podílet větší počet osob. Není podstatné, jakým způsobem povinný subjekt zajixxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxcích fyzických osob, které vykonávají svou činnost prostřednictvím svých zaměstnanců či jiných oprávněných osob. Může jít ale i o správní delikty nepxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxím právu uznal i Evropský soud pro lidská práva, byť tak učinil nepřímo v podobě rozložení důkazního břemene a zakotvení skutkových či právních domněnex xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xx xxx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xx x xxxxxx nebo rozhodnutí Falk proti Nizozemsku, též rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 7. 12. 1990 ve věci stížnosti 12995/87 Duhs proti Švédskuxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xýkladu. Podle prvního z nich je obsahem povinnosti provozovatele vozidla určité aktivní jednání, které je způsobilé zamezit porušení povinností řidxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxání řidiče vozidla, a tudíž ani možnost, že se úmyslně či neúmyslně dopustí protiprávního jednání. Za smysluplný zjevně nelze považovat ani výklad, poxxx xxxxx xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxti. Takovýto požadavek by byl na míle vzdálen od reálného běhu věcí a neobstál by ani z hlediska jiných ustanovení zákona o silničním provozu, která stanxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx
xxx x xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx na pozemních komunikacích, mohou ale představovat maximum toho, co provozovatel vozidla za tímto účelem ještě je schopen učinit. Takováto opatření sx xxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx uvážil, komu ho svěří. Takováto osoba musí splňovat základní podmínky účasti na provozu na pozemních komunikacích stanovené zákonem o silničním provxxx x x x xxxxx x x x xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxx xxxxxnky nesplňuje, již ovšem provozovateli vozidla stanoví § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona o silničním provozu, a proto nedává smysl, aby byl rovněž obsahex xxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx xx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxx x xxxxxx xxxxx xx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxo posouzení, zda tato osoba je "dobrým" či "zodpovědným" řidičem. Tato kritéria určitě mají v úvahách provozovatele vozidla své místo, jejich neurčitxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx dostál povinnosti podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, nelze spatřovat ani v případné zvláštní smluvní úpravě jeho vzájemných právních vztahx x xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxxx xxláštní smluvní ujednání obsahující závazek řidiče nedopustit se porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích a že porxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxx x xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxx xxxx xxx xxx xxresáty seznatelná, což v daném případě neplatí. Přísnější sankce by jistě působila na řidiče, pokud jde o nutnost zvažovat právní následky jeho jednánxx xxxxx xx xx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx
xxx xxxxxxx soud proto dospěl k závěru, že pokud by se uplatnil takovýto výklad napadených ustanovení, povinnost provozovatele vozidla učinit opatření, kterým bx xxxx x xxxxxxx x x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxh, by byla v důsledku neexistence takovýchto opatření nesplnitelná. Dále se již zabýval pouze druhou výkladovou alternativou, podle níž napadená ustxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx s užíváním vozidla.
66. Takovýto výklad v podstatě ztotožňuje porušení povinnosti "zajistit" dodržování povinností řidiče a pravidel provozu na poxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xrovozovatel vozidla, není-li sám jeho řidičem, nemůže účinně zabránit. Splnění povinnosti provozovatele vozidla tak fakticky závisí výlučně na tomx xxx xxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxx
xxx xx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, ze které vyplývá, že zákon s jednáním provozovatele vozidla, které by "zajistilo", že nedojde k porušení poxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xx xxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx tohoto správního deliktu vůči stíhání příslušného přestupku řidiče vozidla (§ 125f odst. 4, § 125h), která má zamezit tomu, aby byl za stejné jednání, jxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxktu umožněno, aby označil osobu řidiče vozidla (§ 125h odst. 6). Pokud ale dojde k zahájení řízení o uložení pokuty za správní delikt, je tím podle § 125g oxxxx x xxxxxx xxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxxx x x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxx xtejné porušení povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích. Zákon zde tedy vychází z toho, že ke spáchání přestupku řidiče i sprxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xxxx xxxxxxí bylo postihováno oběma způsoby.
68. Požadavek splnitelnosti právní povinnosti lze vztáhnout jak na povinnost, s jejímž porušením je spojen vznik oxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xze posuzovat jednotlivé povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, která však v tomto ohledu nejsou nijak zpochybňována. Rovněx xx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxx xxopak není možné posuzovat splnitelnost objektivní odpovědnosti samotné, neboť ta není vlastním pravidlem chování, ale jen stanovením právního náslxxxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx provozovatele vozidla, nýbrž pouze jeho objektivní odpovědnosti za porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích, jexxx xxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xx xx xxxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx provozu, nejsou a ani nemohou být v rozporu s požadavkem splnitelnosti právní povinnosti podle čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
VIII.
Objektixxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx
xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu je jeho objektivní odpovědnost za porušení některých povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemníxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxinnosti podle § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu naopak nelze vyvozovat jiné právní následky. To platí i pro rovinu soukromoprávních vztahů (napřxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx x xxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxx xx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxících právo na náhradu škody vyvolané zvláštní povahou provozu dopravních prostředků.
71. Odpovědnost provozovatele vozidla za správní delikt podxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích mu totiž v jejím důsledku vzniká povinnost zaplatit pokutu, která je specifikována v § 125f odstx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxx xa správní delikt. Ačkoliv napadená ustanovení přímo neupravují uvedenou sankci, vymezují zákonné předpoklady pro její uložení.
72. Přestože návrh xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxx x xx xxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxá představuje zásah do jeho vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny, jsou vyjádřeny i v jiných ustanoveních. Zmínit lze § 125f odst. 2 zákona o silxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxxx xx x xxxx x xxxx xxxxxxxxx předpoklady uplatnění objektivní odpovědnosti) a § 125f odst. 5 (liberační důvody). Posouzení ústavnosti napadených ustanovení musí reflektovat xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx x xxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxodovací praxí přezkoumal Ústavní soud zásah do vlastnického práva provozovatelů vozidla, k němuž jsou orgány veřejné moci oprávněny na základě napadxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xxx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx xxxx xxxx xxx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xp. zn. Pl. ÚS 38/04 (N 125/41 SbNU 551; 409/2006 Sb.) nebo nález ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 31/13 (N 138/74 SbNU 141; 162/2014 Sb.)]. V jeho rámci zhodnoxxxx xxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx x xxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxx xxxx xxxxx xosáhnout jiným způsobem, jenž by byl ve vztahu k dotčenému základnímu právu šetrnější (požadavek potřebnosti), a nakonec, zda při zohlednění podstatx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxavků nebyl splněn, byl by tím založen nesoulad napadených ustanovení s vlastnickým právem podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
74. Ústavní soud spatřuje účel xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxního provozu, aby nedocházelo k takovému jednání, které by mohlo mít za následek ztráty na životech či poškození zdraví nebo majetku. Napadená ustanovxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Jde nepochybně o legitimní účel, k jehož dosažení mohl zákonodárce stanovit pxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.
75. Odpovědnost provozovatele vozxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxx xx xxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxník, nebo jiná osoba se souhlasem vlastníka, zpravidla závisí, kdo vozidlo užívá. To, že zákonná úprava předpokládá možnost provozovatele vozidla ovxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx xx xxxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxh odcizení vozidla, nebo změny vlastníka, jestliže bylo zažádáno o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel.
76. Protože proxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích. Vůči řidičům má působit zejména preventivně, aby se porušování těchto povinnostx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxdlo, jakož i že má zájem domoci se po řidiči náhrady zaplacené pokuty, respektive určené částky, případně, že bude na řidiče v rámci vzájemných vztahů půxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx na porušování povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích adekvátně nereagoval, vystavil by se riziku, že v budoucnu sám ponesx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxdnosti podle napadených ustanovení. Tím zároveň opodstatňuje závěr, že zásah do vlastnického práva spočívající v objektivní odpovědnosti provozovxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx
xxx xxxxx xxx x otázku, zda bylo možné sledovaného cíle dosáhnout jiným způsobem, který by byl ve vztahu k dotčenému základnímu právu šetrnější, Ústavní soud zvažovax xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxx xx xx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx možnost nabízí zachování dřívějšího stavu, kdy objektivní odpovědnost provozovatele vozidla ani s ní spojený zásah do jeho vlastnického práva nebylx xxxxxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxx xxxrý zákonodárce přistoupil ke stanovení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla nad rámec již existující úpravy přestupků podle zákona o silnxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxxx xrokázáno, že se přestupek stal, chyběly však účinné prostředky ke zjištění osoby řidiče, který se ho měl dopustit. Automatizované technické prostředxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxx xxxx xxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxtavení nebo stání pak bránila identifikaci řidiče jeho nepřítomnost. Jiné možnosti zjištění osoby řidiče byly zpravidla velmi omezené. Přehled o tomx xxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxx xxx xxxx xxxxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx osoby. Zatímco provozovatel vozidla je jednoznačně určen podle registru silničních vozidel, ke zjištění osoby řidiče, který se dopustil přestupku, xxxxxxx xx x xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxx x xx xxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xx xxxxří shromáždit důkazní prostředky umožňující zjištění pachatele a prokázání jeho viny. Z uvedeného srovnání vyplývá, že objektivní odpovědnost provxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x x xxxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxnout porušení povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích. S tím spojený zásah do vlastnického práva provozovatele vozidla je xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxx, že provozovatel vozidla se následně může domáhat zaplacení částky, jež odpovídá výši jím uhrazené pokuty, respektive určené částky, po skutečném paxxxxxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx osobu, které umožnil vozidlo užívat, a čas, kdy bylo užíváno. Takováto povinnost, například ve formě knihy jízd, byla-li by stanovena jen za tímto účelxxx xx xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxkutu by totiž každý provozovatel vozidla musel trvale zaznamenávat údaje o užívání vozidla, ať už je využívá k podnikání, nebo jen pro soukromé účely. Pxxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxx xxxxx xx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xx xxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxx xxxx xxxxče, k němuž by mohlo dojít s ohledem na povahu takto vedených údajů.
82. Ústavní soud nakonec posuzoval, zda jako přijatelná varianta nepřicházelo v úvxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xx xxx x xxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx podmínky, za nichž lze tuto pokutu uložit.
83. Pro posouzení potřebnosti posuzovaného zásahu do vlastnického práva podle napadených xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxx xxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxhna relevantní hlediska, například hledisko generální prevence, stupeň ohrožení spořádaného lidského soužití plynoucí z intenzity rizika deliktnxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xález ze dne 25. 10. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 14/09 (N 183/63 SbNU 117; 22/2012 Sb.), body 29, 34 a 36]. Z tohoto důvodu se i ústavněprávní přezkum horní hranice pokxxx x xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xxx xx xxxx xx x05/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), nález ze dne 27. 11. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12 (N 195/67 SbNU 333; 437/2012 Sb.), bod 332]. I kdyby přitom byla tato hranice excxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xx xx xxxxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxlničním provozu, jehož ústavnost by v případě, že by byl napaden, byla posuzována samostatně.
84. Jinak je tomu v případě zákonných podmínek, za nichž xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxsti jako celek, spoluurčují její účel a způsobilost jej dosáhnout a mohou být i podstatným prvkem odlišujícím jednotlivé varianty možného řešení. Majx xxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx
xxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx o silničním provozu podmiňují řízení o uložení pokuty za správní delikt podle § 125f odst. 1 tím, že navzdory nezbytným krokům ze strany správního orgxxx xxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxt právě tohoto pachatele. Takto vyjádřená subsidiarita správního deliktu činí z objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla prostředek, který zx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxx xx xxxx xxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxovala uložení pokuty bez dalšího.
86. Úprava jednotlivých dílčích prvků procesního postupu, který předchází řízení o uložení pokuty za správní delixx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxcího ke zjištění pachatele přestupku - je pak z hlediska posouzení možných variant řešení podstatná jen potud, zda skutečně umožňuje uplatnění objektxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx požadavek splněn.
87. Uvedené závěry kategoricky nevylučují, že přípustný zásah do vlastnického práva by mohla představovat i některá z uvedených pxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxx xx xxxx x xxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxárce zvolil mírnější řešení. Ústavní soud neshledal existenci jiné varianty zákonné úpravy, která by při srovnatelné způsobilosti k dosažení sledovxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxx x x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx
88. Ústavní soud nakonec v rámci testu proporcionality zhodnotil, zda při zohlednění podstaty a smyslu vlastnického práva převáží zájem na dosažení xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxatele vozidla, které bez ohledu na to, zda je jím vlastník nebo osoba se souhlasem vlastníka, přímo neomezují právo užívat vozidlo či umožnit jeho užíváxx xxxx xxxxxx xxxxxxx xx xx xxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx x xxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xx xxx xxx xxxx xxxxxxxxx x xxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxoveních zákona o silničním provozu. Za této situace nelze formulovat žádný důvod, který by s ohledem na podstatu a smysl vlastnického práva zpochybňovxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx x xxx xx xxxxx x x x xxxxxxxx
xxx
xxxxxxxxní odpovědnost za správní delikt z hlediska presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny, čl. 6 odst. 2 Úmluvy)
89. Zákonodárce stanovil objektivní odpověxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx x xxxxx xx xx xxxxxx x xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xx xxxxxují ke správnímu trestání. S tím pak souvisí další z navrhovatelem uplatněných námitek, podle níž je tato objektivní odpovědnost v rozporu se zásadou pxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxžován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Ustanovení čl. 6 odst. 2 Úmluvy pak stanoví, že každý, xxx xx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xx xxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxe k rozhodování soudu o vině a trestu. Jednotlivci zaručuje právo na takové soudní řízení, v jehož rámci nebude z jeho postavení obviněného vyvozován žáxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxx xxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxm řízení, a to na základě dokazování, v jehož rámci musí být dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností. Zároveň platí, xx xxxxx xx x xx x xxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxch obviněného [například nález ze dne 24. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 733/01 (N 26/32 SbNU 239)].
92. Povinnost státu postupovat v trestním řízení v souladu se zxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxáv odsouzeného, neboť ovlivňuje jeho pověst, rodinné a jiné mezilidské vztahy či možnost seberealizace. Navazující trest pak může znamenat zbavení jxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxnnost, postup jeho orgánů, kterým je tento cíl realizován, musí v nejvyšší možné míře bránit vzniku nenapravitelné či jen obtížně napravitelné újmy, k xxx xx xxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxtiž, aby bylo neunesení důkazního břemene ze strany státu ve vztahu k některému znaku skutkové podstaty trestného činu kompenzováno úvahou soudu. Stáx xxxx xxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx
xxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxpce neviny, se musí vztahovat na veškerá řízení o trestním obvinění podle čl. 6 odst. 2 Úmluvy. Není přitom podstatné, zda delikt, pro který je takovéto řxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxx xxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxx xxxx xxxxx xxxxxx x x xxxxxx xxxxxx xx xxo něj použijí tři kritéria: 1. právní kvalifikace deliktu (zda jde o trestný čin, nebo nikoliv), 2. povaha deliktu, při zohlednění chráněného zájmu (zdx xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx x xxxxx xxxxxx xxxx xx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xx xxxx x xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xterou bylo v daném případě možné za delikt uložit [jde o tzv. Engelova kritéria formulovaná ve stěžejním a doposud nepřekonaném rozsudku Evropského soxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxx x xx x xxx xxxxxxj též nález ze dne 23. 11. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 28/98 (N 161/16 SbNU 185; 2/2000 Sb.) nebo nález ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 33/09 (N 205/58 SbNU 827; 332/201x xxxxx xxx xx x xxxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxská práva ze dne 2. 9. 1998 ve věci stížnosti č. 27061/95 Kadubec proti Slovensku, § 51).
94. V případě správního deliktu (nyní přestupku) podle § 125f odxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx bezpečnosti a plynulosti xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxx xx xxx xxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xx xxxxx x xxxxxxx xxrávního trestání beztak uplatnila jako obecný princip [srovnej nález ze dne 11. 3. 2004 sp. zn. II. ÚS 788/02 (N 38/32 SbNU 373)]. V minulosti byla výslovxx xxxxxxxxx x x xx xxxxx x xxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xsoby. Od nabytí účinnosti zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich je vyjádřena v jeho § 69 odst. 2 pro veškeré správní delikty, nyní jednotně xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx
xxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxním provozu. I v tomto případě stát musí unést důkazní břemeno, pokud jde o skutkový závěr, že při užívání vozidla došlo k porušení povinností řidiče nebx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxx x xxožení pokuty za uvedený správní delikt, včetně toho, že byly učiněny nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. Jsou-li ovšem tyto podmínky splnxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx x xxx xxgicky není ani prostor pro uplatnění presumpce neviny.
96. Ústavní soud nespatřuje v zásadě presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny překážku obxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxx xxxxxxé však neplynou omezení pro stanovení skutkových podstat trestných činů či správních deliktů. Takováto omezení lze naopak - v závislosti na povaze delxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxx x xxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xákladní práva, a nikoliv zásada presumpce neviny, jsou rozhodujícím kritériem přípustnosti objektivní odpovědnosti za správní delikt.
97. Správnx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxxx x xxviněním ze spáchání tohoto deliktu není spojen žádný významný zásah do osobnostních práv obviněného, který by se například v podobě určitého stigmatixxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx x xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxx xxdská práva, například rozsudek velkého senátu ze dne 23. 11. 2006 ve věci stížnosti č. 73053/01 Jussila proti Finsku). Pokuta, respektive určená částkxx xxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxovozovatele vozidla má však spíše regulační funkci ve vztahu k jednání účastníků silničního provozu. Tím vším se tento správní delikt liší od některýcx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx x xx x xx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxxxxxx xx znění pozdějších předpisů, nyní § 7 a 8 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích), u nichž uznání vinným vypovídá o určitém společensky škodlivxx xxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx o silničním provozu. Nelze tedy přisvědčit navrhovateli, že jde o neodůvodněnou disparitu v postavení osob stíhaných za správní delikt provozovatelx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx
xxx xxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xx xxxxxx xxxxxx xxxxxxxm činem s sebou vždy spojuje natolik závažný zásah do osobnostních či jiných práv odsouzeného, že u něj objektivní odpovědnost nelze připustit nikdy. Pxxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxx xx x xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxx xxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx x xxxxx", zatímco v případě správních deliktů již takto striktní požadavek stanoven není. Poukaz navrhovatele na to, že v případě objektivní odpovědnosti za xxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxx x xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxktivně odpovídal za některý z trestných činů proti životu nebo zdraví spáchaný osobou, které byla zbraň po právu svěřena, proto není případný.
99. Nezxxxx xxxx xxx xxxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx
xx
xxávo jednotlivce odepřít výpověď v případě, kdy označení pachatele může zabránit zahájení řízení o správním deliktu, za který nese objektivní odpovědxxxx xxxx xx xxxxx x xxxxxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxtuace, kdy se bude muset rozhodnout, zda označí jako pachatele přestupku osobu blízkou, nebo zda bude naopak sám uznán pachatelem správního deliktu (nxxx xxxxxxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxx x xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxtního stíhání jeho nebo jeho osoby blízké podle čl. 37 odst. 1 Listiny.
101. Ústavní soud podotýká, že uvedené právo chrání jednotlivce před nutností pxxxxxx xxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx x xxx xxxxxx xx straně druhé. Takováto volba by jej stavěla před zásadní vnitřní dilema, protože by byl pod hrozbou sankce nucen vzdát se vlastní vůle po svobodě či zradxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxxxy, ať už by šlo o jeho svědomí, nebo sociální zázemí, které by mohlo být nenapravitelným způsobem narušeno. Samostatnou otázkou pak zůstává, v jaké míře xxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxx x xxxxxxxxxxxxxx xxxxx xx xxxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx
xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxvěď pro nebezpečí trestního stíhání jeho nebo jeho osoby blízké podle čl. 37 odst. 1 Listiny se - ze stejných důvodů jako v případě zásady presumpce nevixx x xxxxxxx x xx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxx xxx xx xxxx xxx xxx xx xx xxxxxxx xx xxxxx xxxx xxxxxx x xxxx xxxxxxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx x xx xxxvo obviněného odepřít výpověď podle čl. 40 odst. 4 Listiny a právo neobviňovat sebe sama, které lze dovodit z práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odsxx x xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxxxx xx xxxxxxxxx x xxxxxx x xxxx x x xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xxxxx xxx x xxxxxxxx xxbo doznání. V řízení o přestupcích podle tohoto zákona se zároveň uplatní § 55 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož výpověď může odepřxx xxxx xxx xx xx xxxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxxxxxx xx xxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx x řízeních o tzv. jiných správních deliktech, na které se nevztahoval zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
103. Provozoxxxxx xxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxxx xx xxxxx xxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxladě shledán vinným přestupkem podle zákona o silničním provozu. Takto vymezená subsidiarita obou správních deliktů umožňuje provozovateli vozidlx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxrmou sdělení podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu nebo jiným způsobem. Otázkou ale zůstává, zda již v samotné subsidiaritě stíhání za správnx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxxx řidiče i v případech, kdy je pachatelem přestupku řidiče jeho osoba blízká.
104. xxx xxx xxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxle zákona o silničním provozu nebylo možné ve velkém počtu případů efektivně postihovat. Jedním z důvodů byla právě skutečnost, že provozovatel vozixxxx xxxxx xxx xxxxxxxx x xxxx xxx xxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xx xxx xx xx xxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx osoby blízké. Jiné možnosti zjištění osoby řidiče často nebyly dány.
105. Ústavní soud neshledal, že by povinnost podle § 10 odst. 3 zákona o silničním xxxxxxx x xx xx xxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxxxxx xxxvo odepřít výpověď pro nebezpečí trestního stíhání jeho nebo jeho osoby blízké podle čl. 37 odst. 1 Listiny. Napadenými ustanoveními není stanovena poxxxxxxx xxxxxx xxxxx x xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx x xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xx xx xxxxxx xxxx xxxx xxxx xxxx xxxxxxxxx xxx xxxx xxxx xxxxxxxx xxxxvéto povinnosti sankcionováno. Tím je respektován vyšší standard ochrany práva zaručený Listinou, než který v tomto ohledu poskytuje právo na spravexxxxx xxxxxx xxxxx xxx x xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxx xxxxxx xxxxx xxxxx x xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxxxxx x x xxxxxika svých rozhodnutích neshledal porušení tohoto článku ani v přímé sankci za porušení povinnosti provozovatele vozidla identifikovat osobu řidiče xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxx xx xxx xx xx xxxx xx xxxx xxxxxxxxx xx xxxxxxxx xxx xxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xx xxx xxx xx xxx7 ve věci stížnosti č. 25624/02 0’Halloran a Francis proti Spojenému království nebo rozsudek ze dne 10. 1. 2008 ve věci stížnosti č. 58452/00, 61920/00 xxxxxxx x xxxxxxx xxxxx xxxxxxxxxx
xxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxx xxxxxxxxí trestního stíhání jeho nebo jeho osoby blízké podle čl. 37 odst. 1 Listiny ani nepřímo. Samotná možnost vyhnout se stíhání pro správní delikt podle § 1xxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx nezakládá právní či faktickou překážku uplatnění uvedeného práva. Každý z těchto správních deliktů sleduje jiný účel. Zatímco subjektivní odpovědnxxx xxxxxx xx xxxxxxxxx xx xxxxxxxxx xxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx xxxx xxxší odpovědnosti jako vlastníka vozidla, respektive osoby, která vozidlo se souhlasem jeho vlastníka provozuje. Zákon může stanovit provozovateli vxxxxxx xxxxxxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx x xxxx xxxx xxxxxxxxx xxojena některá nebezpečí pro životy, zdraví a majetek lidí. Každý, kdo se rozhodne opatřit si vozidlo, si musí být těchto povinností vědom.
107. Omezenx xxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx xxxxx xxxxxxxxx xx xx xxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxx xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xx xxxx xxxx xxxxxx xxxxxxxx xx sankce za správní delikt provozovatele vozidla byla stanovena natolik přísně, že by jej vlastně nutila ke sdělení totožnosti řidiče. Jako příklad lze xxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xx x xxxxxxxx xx xxxxxxx xxxxx xx xxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxx xx xxxxxxx provozovatele vozidla ovšem nelze posuzovat v rámci přezkumu napadených ustanovení, neboť pokuta je stanovena až v § 125f odst. 3 zákona o silničním prxxxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx x xxxxxxx xxxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xxxxx xxxxxxxx x xxxxxxxx xxxx xxxxxx xx xxxx xxxxxxxxx xxxxx x xxxxx xx xxxxxxxxx k zaznamenání bodů do registru řidičů a že provozovatel vozidla se může domáhat náhrady zaplacené částky po pachateli přestupku řidiče, o nepřiměřeně xxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxx x xx xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxxxxxxxx xxxxxxxx xxx xxxxxxxxx xxxxx xxxxx xxxxxxx xxxxx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxxx xespektive určené částky, za těchto podmínek umožňuje tuto osobu ochránit před stíháním za přestupek.
108. Návrhu navrhovatele proto nebylo možné přxxxxxxxx xxx x xxxxx xxxxxx xxxx xxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxx x xxxxxxxx xxx xx xxxxx x xxxxxxx x xxx x xxxxx x xxxxxxx
xxx
xxx xxxxx xxxxxxěprávního posouzení
109. Závěrem Ústavní soud zdůrazňuje, že se v rámci svého ústavněprávního přezkumu zabýval napadenými ustanoveními toliko v abxxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxx xxx xxxxxx xxxxxxxxxx xx xx xxxx xx xxxxxxxxx xxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxxxx xxx bude zákonem stanovená objektivní odpovědnost provozovatele vozidla skutečně působit na řidiče tak, aby neporušovali své povinnosti a pravidla silxxxxxxx xxxxxxxx xxxxx xx xxxxxx xxxxxxx xx xxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxx xxxxxxxx xxxxxxx xxxxxxx xx s výjimkou neoprávněného zastavení nebo stání předpokladem vzniku odpovědnosti provozovatele vozidla za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o xxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxx xxxxxxx xxxx xxxx xxxxx xxxxxxx xxxxxxxx x xxx xxx xxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxxxx xxxxxxx xzniku škodlivých následků spojených s porušováním povinností řidiče, a aby naopak nesloužilo především naplňování obecních rozpočtů, jejichž jsou xxxxxxx xxxxxxxxxx xxxxxx xxxxxx xxxxxxx xx xxxx xxxxx x x x xxxx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxxxxx
xxxx
xxxxx
xxxx xxxxxxx xxxxxxx xxxx xxxxxedal nesoulad napadených ustanovení s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny x xxx x xxxxx x x x xxxxxxx xxxxxxx xxxxx x xx xxxxx x xxxxxx xx xxxxxxxx xxxx x xxxxxxxx xxxxxx x xxxxxxxxx xxxxxx xx xxxxxxx x xx xxxxx x xxxxxx x xxxxxxxxx provozu a na vyslovení protiústavnosti § 125f odst. 1 tohoto zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetskx xx xx